www.lidovky.cz
Ukrajinská opozice viní prezidenta ze zločinů
Leonid Kučma měl podle poslanců dávat souhlas k vraždám a organizovat
nelegální obchod se zbraněmi
KYJEV - Ze špinavých obchodů se navzájem obviňují příslušníci mocenských
ukrajinských klanů.
"V naší zemi působí zločinná skupina v čele s prezidentem Leonidem Kučmou,"
prohlásil tento týden z řečnické tribuny ukrajinského parlamentu (Nejvyšší
rady Ukrajiny - NRU) poslanec Oleksandr Žyr. Na základě jeho iniciativy pak
160 poslanců ze 345 přítomných vyzvalo generální prokuraturu k vyšetření
protizákonné činnosti prezidenta. V řadě afér, které otřásaly Ukrajinou v
posledních dvou letech, figurují kromě Kučmy jména vysokých bývalých i
nynějších vládních činitelů - včetně premiérů a ministrů. Hlavním trumfem
opozice je nahrávka Kučmových porad se spolupracovníky. Ty pořídil a poté na
Západě zveřejnil bývalý major Kučmovy ochranky Nikolaj Melnik. NRU zřídila
na základě údajů z audionahrávek zvláštní komisi k prověření důkazů, že
prezident dal pokyn k vraždě nezávislého novináře Georgije Gongadzeho. Poté,
co Žyr jako předseda vyšetřovací komise potvrdil na základě americké
expertizy autentičnost nahrávek, se pátrání rozrostlo i o další kauzy.
Exšéfové tajné služby si jdou po krku
Politicky nejvýbušnější je tvrzení, že prezident osobně jednal s
představiteli celosvětové sítě obchodu se zbraněmi. Poté, co toto úterý
zahynul při dopravní nehodě hlavní svědek - ředitel ukrajinské firmy
Ukrspecexport Valerij Malev - poslanci pojali podezření, že šlo o úkladnou
vraždu. "Naše komise získala materiály, které svědčí o účasti prezidenta
Ukrajiny na dodávkách zbraní do zemí, které jsou na seznamech příslušných
mezinárodních organizací," oznámil Žyr. Podle něj je smrt Maleva krátce po
doručení těchto materiálů do NRU "podezřelá". Ukrajinská média napojená na
rodinu bývalého šéfa ukrajinské tajné služby SBU Leonida Derkače zase
obviňují z obchodů se zbraněmi Derkačova předchůdce Jevhenije Marčuka. Ten
je v současnosti tajemníkem Kučmovy Rady národní bezpečnosti a obrany. Média
se odvolávají na odhalení při procesu s jedním ze členů světové sítě
nelegálních zbrojních obchodů, který tento týden skončil v italském Turíně
odsouzením obžalovaného. "Vždy jsem překážel a překážím této rodině
(Derkačům) a jejich špinavým kšeftům," ozval se Marčuk. Ten tvrdí, že právě
jeho upozornění vedlo ve spolupráci s tajnými službami států NATO k odhalení
pašerácké sítě. Parlamentní komise i přes to viní vládnoucí elitu a Kučmu
osobně, že jednal o ilegálních obchodech s Alexandrem Žukovem, jedním z
bossů zločinecké sítě. Skutečnost, že na Ukrajině existoval tlak vládních
činitelů na prodej zbraní v rozporu s mezinárodními předpisy, potvrdil v
rozhovoru pro stanici Rádio Svoboda i bývalý ukrajinský ministr zahraničí
Boris Tarasjuk. "Zda byly zbraně prodány nikoliv zákonně, neoficiálně? Ano,
byly. A je k tomu mnoho důkazů," uvedl pro tutéž stanici i americký expert
pro Ukrajinu Roman Kupčinskij. V souvislosti s celou aférou okolo
nezákonných obchodů a vraždy novináře Gongadzeho vyvíjejí ukrajinští
poslanci tlak na prošetření loňské smrti člena ochranky předsedy parlamentu
Ivana Pljušče. Policie teprve po určitém váhání přiznala, že jako jednu z
verzí prošetřuje jeho úmyslné otrávení. Jaký bude další vývoj celé kauzy, je
nejisté. Zatímco Kučma hodlá zůstat u moci až do roku 2004, poslance NRU
čekají za tři týdny nové volby.
_____________________________________
Zločiny, z nichž opozice viní Leonida Kučmu
Obchod se zbraněmi
Kučma údajně osobně dojednal vývoz ukrajinských zbraní do zemí, kam byl OSN
jejich dovoz zakázán. Prostředníkem se stal člen světové sítě obchodníků se
zbraněmi Alexandr Žukov. Většina zbraní směřovala na Balkán a do Pákistánu
(odkud je údajně získával afghánský Taliban).
Zavraždění novináře Georgije Gongadzeho
Prezident měl osobně iniciovat fyzickou likvidaci nepohodlného novináře.
Hlavním podezřelým z provedení celé "akce" je bývalý ministr vnitra Jurij
Kravčenko.
Korupce a vraždy
Bývalý ukrajinský premiér Pavlo Lazarenko, vyšetřovaný v USA kvůli praní
špinavých peněz, měl údajně Kučmovi předávat část peněz získaných z úplatků
a nelegálních obchodů. Lazarenko je rovněž viněn z toho, že s vědomím
prezidenta nechal zavraždit v době své vlády dva poslance ukrajinského
parlamentu.
Smrt Valerije Maleva
Ředitel firmy pro export vojenského materiálu tento týden zahynul při
automobilové nehodě krátce poté, co parlamentní vyšetřovací komise získala
důkazy o jeho jednáních s Kučmou o obchodu se zbraněmi.
Lidové noviny, Zahraničí, 09.03.2002, Pavel Máša
Mého muže nechal zabít Kučma
tvrdí v rozhovoru pro LN vdova po zavražděném ukrajinském novináři Myroslava
Honhadzeová
16. září 2000 čekala Myroslava Honhadzeová na svého manžela marně.
Jedenatřicetiletý Georgij Honhadze, známý ukrajinský opoziční novinář a
zakladatel internetového zpravodajství "Ukrajinská Pravda", beze stopy
zmizel. Jak se později ukázalo, byla vražda Honhadzeho objednána z
nejvyšších politických kruhů. Tisíce Ukrajinců vyšlo demonstrovat do ulic.
LN: Od smrti vašeho manžela uplynuly bezmála dva roky. Jak pokročilo
vyšetřování?
Nijak. Tělo Georgije stále leží u státního prokurátora a nikdo nic
nevyšetřuje. Vláda a prezident přirozeně vyšetřování brání, protože v tom
mají prsty.
LN: Opravdu si myslíte, že prezident Leonid Kučma nechal vašeho manžela
zabít?
Kučma je Sovět a používá sovětské praktiky. Zrovna tak lidé okolo něj.
Stalin také nikdy neřekl "zabijte toho člověka". Kučma řekl "udělejte s tím
něco" a to byl pro jeho lidi jasný pokyn.
LN: Po zveřejnění audionahrávky opozice zadala odstoupení prezidenta a lidí
okolo něj. Ukrajinská veřejnost vyšla do ulic demonstrovat. Proč ani tento
tlak občanů nic nezměnil?
Vůdce opozice Alexander Moroz dokonce vytvořil hnutí "Ukrajina bez Kučmy",
ale problém byl v tom, že ne celá společnost byla připravena na revoluci.
Navíc opozice byla rozštěpená a lídři se nedokázali sjednotit. Za tuto
nejednotnost mohl Kučma, který se šest let snažil opozici zničit.
LN: Myslíte, že bude smrt vašeho muže jednou objasněna?
Nevím. Ale snažím se pro to udělat, co je v mých silách. Jediná cesta je
sestavit mezinárodní vyšetřovací komisi. O to se teď pokouším ve spolupráci
s Radou Evropy. Vyšetření případu Georgije je nezbytné ke stabilizaci a
ozdravení celé ukrajinské společnosti.
LN: Dá se předpokládat, že pro zemi, kde za záhadných okolností umírají
novináři, nebude lehké začlenit se do mezinárodních struktur.
Samozřejmě. Je-li tu podezření, že prezident je pachatelem trestného činu,
pak je těžké dívat se směrem do budoucnosti a věřit v budování
demokratického státu. Kromě toho je objasnění smrti mého muže důležité pro
vyšetření ostatních případů zmizelých novinářů a opozičních politiků na
Ukrajině.
LN: Volby do parlamentu budou na Ukrajině na konci března. Jak vidíte šanci
opozice na vítězství?
Moc tomu nevěřím. Přesto se nevzdávám určité naděje, že alespoň někteří
dobří politici se do parlamentu dostanou. Osobně si však myslím, že potrvá
nejméně dalších deset, patnáct let, než ke změně dojde.
LN: Kučma už dvakrát prezidentské volby vyhrál, takže podporu veřejnosti
musí mít, ne?
Vyhrál volby, protože byl podporován Ruskem. Zatímco naše média byla
kontrolována, ruská měla přístup na Ukrajinu a Rusko vytvořilo názor, že
Kučma je pro Ukrajinu dobrý. Kučma řekl, že budeme mít dva jazyky - ruský a
ukrajinský, a lidé pro něj hlasovali. Kučma se snaží kontrolovat společnost
a vytváří si k tomu zákony. On a možná šest až deset lidí okolo něj mají v
rukou veškerou moc. Zatímco on sám tvrdí, že Ukrajina je demokratickou zemí,
skutečnost je, že je to totalitní země.
LN: Jak se dnes žije na Ukrajině?
Na Ukrajině není práce, lidé nemají peníze a vysokoškolsky vzdělaní lidé
jsou nuceni odejít do České republiky, do Polska, kde pracují jako dělníci,
uklízeči. Lidé se dnes stydí za to, že jsou Ukrajinci. Tohle udělali s lidmi
Kučma a ti okolo něj a to je jejich největší zločin.
LN: Váš manžel byl na Ukrajině dlouho známý jako televizní reportér, proč v
roce 1998 ze státní televize odešel?
Georgij se prostě nedokázal podřídit cenzuře. Byl velice svobodomyslný,
vždycky se snažil najít pravdu a otevřeně o ní mluvil. Odhaloval korupci a
politickou manipulaci na Ukrajině, mluvil o oligarších, ekonomické
kriminalitě, o kriminalitě mocných. Ale jeho nadřízení neměli tolik odvahy
jako on, báli se. Proto musel odejít.
LN: Vy sami jste se nikdy nebáli, že by se mohlo přihodit něco zlého? Vždyť
Georgij nebyl prvním na Ukrajině, kdo doplatil na to, že kritizoval
prezidenta a vládu.
Když jsem ho žádala, aby byl opatrnější, odpovídal, že nemůže, že to by pro
něj bylo to samé jako přestat dýchat. Byli lidé, kteří nás varovali, radili
nám, abychom odešli ze země, ale my jsme to celé nebrali tak vážně. Věděla
jsem, že Georgiji mohou zabránit pracovat, ale nenapadlo mě, že to může
zajít až tak daleko.
LN: Zažádala jste potom o politický azyl ve Spojených státech. Bála jste se
v Ukrajině zůstat?
Začala jsem být paranoidní. Lekla jsem se pokaždé, když se ke mně na ulici
přiblížil někdo na víc, než metr. Kromě toho nebylo na Ukrajině člověka,
který by neznal jméno Honhadze. A to není zdravé prostředí pro mé děti.
Pochopila jsem, že na Ukrajině žít nemůžu. Určitě ne teď.
LN: Nechcete se vrátit už nikdy?
Jsem členkou opoziční strany Právo a pořádek a v budoucnu bych se ráda
věnovala politice. Měla jsem možnost kandidovat v nadcházejících volbách,
ale to jsem odmítla. Prozatím.
LN: Jak vás smrt vašeho muže změnila?
Změnila hlavně můj pohled na svět. Přestala jsem se bát smrti. Věřím, že
každá smrt má nějaký důvod. Třeba přimět nás, abychom se více snažili změnit
svět k lepšímu. Myslím, že si Bůh přeje, abychom k tomu maximálně využili
svůj talent a své schopnosti. Nedělat to je hřích.
Jana Janovská-Donovan
Honhadzeho tělo našli bez hlavy
WASHINGTON - Tělo Georgije Honhadzeho se našlo až dva měsíce poté, co za
záhadných okolností zmizel, poblíž Kyjeva. Bylo bez hlavy a s poškozenými
konečky prstů na rukou i nohou. Soudní znalec určil datum úmrtí, které
odpovídalo dnu, kdy Honhadze zmizel. Netrvalo dlouho a do případu začali
někteří lidé svými odhaleními vnášet stále větší jasno. Prvním byl opoziční
politik a předseda Socialistické strany Ukrajiny Alexandr Moroz. Ten
uveřejnil část audionahrávek, které získal od člena prezidentovy ochranky.
Prezident Leonid Kučma na nich měl diskutovat o několika variantách, jak
odstranit nepohodlného investigativního novináře Honhadzeho. Ministr vnitra
Jurij Kravčenko na nahrávce ujišťoval, že má lidi "schopné udělat cokoli".
Audionahrávka byla poslána k přešetření státnímu prokurátorovi Mihajlu
Potěbenkovi. Ten případ o pár týdnů později uzavřel s tím, že špatná kvalita
nahrávky znemožňuje identifikaci hlasu. Přestože nešlo o první ani poslední
případ záhadného zmizení či smrti opozičního novináře nebo politika na
Ukrajině, zveřejnění audionahrávky vyvolalo největší politickou krizi na
Ukrajině od vzniku nezávislého státu v roce 1991. Mezi opozicí a vládou
spolu s prezidentem Kučmou rozvířila šokující kazeta ostrý boj. Opozice
pořádala demonstrace pod heslem "Ukrajina bez Kučmy" a v ulicích
demonstrovaly tisíce lidí. Na seznamu prezidenta Kučmy od té doby přibývají
další oběti z řad žurnalistů. Začátkem loňského července byl televizní
ředitel Igor Alexandrov, který odhaloval vztahy a korupci mezi politiky,
policií a obchody na východní Ukrajině, ubit gangem ozbrojeným baseballovými
pálkami. Stejný den byl zastřelen Oleg Breus, zakladatel novin XX Věk. Ani
ne týden poté byl zmlácen a hospitalizován ředitel Ukrajinské skupiny médií
Oleg Velyčko. Vdova Myroslava Honhadzeová získala azyl v USA a pracuje jako
reportérka pro ukrajinskou sekci Rádia Svobodná Evropa. Je přesvědčena, že
za smrtí jejího muže stojí politické špičky v Ukrajině.
jjd
? Copyright 2002 Lidové noviny, a.s., internet@lidovky.cz
Havel podpisem otevřel svazky StB
Veřejnosti se brzy zpřístupní svazky i seznamy spolupracovníků
LN PRAHA. 14.března 2002 - Svazky StB přestanou být tajné ještě
letos na jaře. Václav Havel totiž podle očekávání podepsal zákon, který před
ním schválili poslanci i senátoři. Lidé tak budou mít možnost nahlédnout do
archívů StB, svazků i seznamů spolupracovníků.
SENÁT ODTAJNIL SVAZKY STB, ČEKÁ SE NA HAVLŮV PODPIS
JAK A KDO BYL Z STB ODSOUZEN
CHAT/DISKUSE - Jste pro otevření všech svazků StB?
Prezident zákon o odtajnění svazků StB podepsal, přestože si myslí, že v
sobě skrývá i řadu nebezpečí. "Vycházel jsem z úvahy, že ten význam pravdy
je vyšší, převyšuje všechno ostatní," řekl Have, který svým podpisem odhalil
veřejnosti i svůj vlastní svazek, který StB vedla na něj. Stejně jako jména
lidí, kteří na něj donášeli.
Senátoři i poslanci schválili text zákona po mnohaletých dohadech. Dnes
mohou lidé nahlížet jen do svazků, které o nich tajná policie vedla. Již
brzy, ještě letos na jaře, se otevřou nejen svazky, ale i seznamy
spolupracovníků.
Výhradou, kterou zákonu jeho odpůrci vytýkali, je, že svazky psali
příslušníci StB a tak je na ně potřeba pohlížet. Obávají se například toho,
že mnoho informací o bývalých disidentech se může dostat do rukou bulvárnímu
tisku, což by se mohlo stát zbraní v předvolební kampani.
Nový zákon by měl začít platit ještě letos na jaře. Za rok budou moci
ministerstva obrany a vnitra vydat tiskem a v elektronické podobě evidenční
záznamy ze zachovaných nebo rekonstruovaných protokolů, svazků a dalších
evidenčních pomůcek bezpečnostních složek.
Odtajněno, ale s výjimkami
Na veřejnost se tak dostanou nejen svazky o sledovaných osobách, ale i
seznamy spolupracovníků a agentů StB. Nově se otevřou například i materiály
vojenské kontrarozvědky. Tajné budou ale nadále dokumenty, jejichž
zveřejnění by mohlo poškodit bezpečnostní zájmy státu nebo ohrozit lidské
životy.
Přístupné nebudou ani informace o cizincích. To zabrání tomu, aby se čeští
občané mohli seznámit s údaji, jež jsou ve svazcích například o občanech
Slovenska.
Do svazků budou moci nahlédnout občané České republiky, kterým je nejméně 18
let, a stejně staří cizinci s českým občanstvím. Zájemci si podají žádost na
ministerstvo vnitra.
čtk, Lidovky
PRAHA - Po dvanácti letech diskusí o tom, jak naložit s archivy Státní
bezpečnosti, je rozhodnuto. K dosud tajným dokumentům bude mít přístup každý
občan. Ještě do léta se první svazky mohou dostat na stůl lidem postiženým
minulým režimem, badatelům či jinému zájemci. Do roka pak budou veřejně
přístupné oficiální seznamy všech spolupracovníků StB. Několikaletou pouť
zákona ukončil včera prezident Václav Havel. Ani ne týden po schválení
Senátem prezident zákon podepsal, čímž norma vstupuje v platnost. Havel
včera v projevu před senátory připustil, že zákon v sobě skrývá żbezpočet
nebezpečíż. żVycházel jsem ale z úvahy, že význam pravdy je vyšší, převyšuje
všechno ostatní,ż vysvětlil. Havlovo rozhodnutí je do jisté míry
překvapením. Až dosud měl totiž prezident velmi skeptický vztah k tomuto
způsobu vyrovnání se s minulostí. I proto Havel dříve několikrát vetoval
lustrační zákony a odsoudil zveřejnění tzv. Cibulkových seznamů
spolupracovníků StB. żDěti se stydí za své rodiče, rozpadají se rodiny, lidé
se chovají k těm, kteří se ocitli na seznamech, jako k prašivým,ż
vysvětloval Havel v roce 1993 před soudem s vydavateli Necenzurovaných
novin, proč podle něj zveřejnění seznamů nutně způsobí lidské tragédie.
Otevírání těchto archivů označil za żjeden z největších úspěchů StBż.
Sám Havel přitom údaje z archivů StB používal. V roce 1998 se třeba rozhodl
neudělit státní řád bývalému vídeňskému starostovi Helmutu Zilkovi, který
měl mít kontakty s StB. Letos pak Havel nepodepsal jmenování rektora
hradecké univerzity Petera Mikuleckého, který měl rovněž kontakty s StB.
Zákon o zpřístupnění svazků StB vstupuje v platnost okamžitě vyhlášením ve
Sbírce zákonů. Občané pak mohou ihned žádat ministerstvo vnitra o
zpřístupnění konkrétního svazku tajné policie i části dokumentů komunistické
rozvědky. Kromě toho budou veřejně k dispozici i všechny písemnosti někdejší
KSČ. Úředníkům ministerstva vnitra zákon ukládá připravit žádané dokumenty
nejpozději do 90 dnů. I když se v prvních měsících zpřístupňování těchto
dokumentů očekávají zmatky, do prvních písemností by mělo být možné se
začíst již zhruba v červnu. Částečně parlament odtajnil svazky StB v roce
1995. Od té doby může občan nahlédnout do svazku, který na jeho osobu
někdejší kontrarozvědka vedla. Nahlížet do jiných svazků nebo s archivy StB
šířeji pracovat mohli ale pouze pracovníci Úřadu pro dokumentaci a
vyšetřování zločinů komunismu.
Co zákon přináší:
* na ministerstvu vnitra lze žádat o svazky spolupracovníků StB
* úředníci je musí předložit do 90 dnů
* do jednoho roku bude zveřejněn seznam všech spolupracovníků StB
Lidové noviny, Titulní strana, 15.03.2002, Miroslav Korecký
Nejde jen o Vlajku, ale také o kádrování
Polemika
Milan Nakonečný reaguje na recenzi své knihy o Vlajce, kterou publikoval v LN 1. 12. 2001 Michael Borovička.
Článek s nešťastným názvem, který ve spojení s podtitulkem může vyvolávat dojem, že moje kniha o Vlajce patří do kategorie antisemitské literatury, uveřejnil v příloze Orientace M. Borovička. Vyslovil v něm kritické výhrady k mému pojetí prvorepublikové Vlajky, politicko-kulturního hnutí tzv. żnovodobých národovcůż. Poněkud empaticky, nikoli věcně kriticky, zní Borovičkova výtka, že s prvorepublikovou Vlajkou "v podstatě sympatizuji", neboť věcně kritických výroků na její adresu je v mé knize dostatek. Nehodlám polemizovat o svých sympatiích či antipatiích, chci však zdůraznit, že provorepubliková Vlajka, přes své tragické omyly, měla také své dílčí pravdy. A to zejména v kritice prvorepublikového partajnictví, "hradního" politického protektorství a v kritice dalších zlořádů první republiky, která byla vzornou demokracií jen ve srovnání s tehdejšími fašistickými či polofašistickými režimy. V uvedení těchto pravd však Borovička spatřuje mé líčení meziválečného Československa jako "říše zla". Snad proto, že přehlédl kritické zhodnocení vlajkařských postojů ke kulturním a politickým poměrům první republiky a mé zásadní odmítnutí vlajkařské ideologie (např. str. 98). Na jiném místě rovněž jasně uvádím, že "vlajkařský státní totalitarismus nemohl být alternativním společenským řádem, stejně jako korporativismus nemohl být žádoucí alternativou demokratického parlamentarismu".
Můj odpor k poměrům
Mám żmotivovaný a neskrývaný odpor k politickým poměrům v současné České republiceż, ale nemyslím si, že to v mé knize působí nemístně. Většina soudných čtenářů si tak může sama udělat dobrý obrázek toho, jak dnešní české partajnictví ve srovnání s tím prvorepublikovým vyspělo co do fyzického objemu i morální otužilosti. Mému kritikovi, kterému se nelíbí ani můj portrét J. Ryse, bych rád připomněl slova F. Peroutky o K. Teigovi: "byl to muž, který se mýlil skoro ve všem - ale měl charakter". Borovičkovi "zůstává rozum stát", neboť "jako by kauzalita v dějinách mohla působit také proti toku času". Nevím, co má u Borovičky princip kauzality společného s principem srovnání poválečné a současné justice, ale vím, že táž kategorie zločinů měla v těchto obdobích dvojí zcela odlišnou judikaturu. Zločinná protektorátní Vlajka byla tvrdě zlikvidována; mnohem zločinnější KSČ našla pokračování ve státotvorné KSČM - není to příklad historického relativismu společenských hodnot? Nejde však jen o mou Vlajku, ale také o její předběžnou popravu "ideologickými kádrováky". Jeden z těch historiků, kteří nechtěli pracovat podle ideologických instrukcí, Karel Kučera napsal, že żúpadek historie zpravidla nastává ve chvíli, kdy moralizování má nahradit vlastní výklad událostíż a mluvil o mravní krizi v české historiografii, která byla zaviněna těmi, żkdož zatížili své svědomí křivdami, jež způsobili jiným a z důvodů nízkých a nečestných kladli práci našemu dějepisectví překážky ve formě scestných politických přístupůż. Na Borovičku tento výrok nevztahuji, jde o ty historiky, kteří v předklonu naslouchali hlasům z ústředního sekretariátu KSČ a místo historických fakt skloňovali adjektiva k termínům třídní boj, socialismus, vedoucí úloha strany atd. Naučili se řídit Leninovým heslem, že objektivismus je żpřehnaná příchylnost k faktůmż. To byl żgenerační úrazż z něhož se mnozí historici dosud nevzpamatovali. Považujíce za historickou pravdu nejprve to, co předepisoval sekretariát, považují dnes za historickou pravdu to, co přikazuje svérázně pojatá doba. Ideologické moralizování je na prvním místě, v tom se nelze mýlit, neboť má dobově posunovatelnou šablonu.
Ideologičtí kádrováci
Jestliže Borovička chápe, proč "ideologičtí kádrováci" popravili mou Vlajku - prý proto, že v ní vyjadřuji tomuto hnutí své sympatie - a jestliže současně uznává, že má kniha o Vlajce je informativní a dokonce pro zájemce o tuto tematiku "nepostradatelná", pak mlčky uznává ideologickou cenzuru odborných publikací a diskusi o faktech patrně považuje za druh zlozvyku. Takovýto úraz dějepisného myšlení však má za důsledek pojetí historiografie jako diktátu, v němž jsou přísně klasifikovány všechny hrubky. Nikoli diskuse či dokonce konfrontace, nikoli jiný názor než ten dávno posvěcený. Kniha, která Vlajce přiznává dílčí pravdy a všechny vlajkaře neoznačuje za zločinecká individua, nesmí vyjít, protože vše k tématu již bylo s konečnou platností řečeno. Pokud tomu nějaká fakta odporují, tím hůře pro ně. Bohužel, mne to nepřekvapuje. Není to totiž ojedinělá záležitost.
Lidové noviny, Orientace, 16.03.2002, Milan Nakonečný
Poznámka redakce: Milan Nakonečný nám doručil svoji reakci již koncem minulého roku. Z technických důvodů ji publikujeme až nyní.
KOMENTÁŘE:
Nakonečný vede a Klaus se probudil
V sobotu mi přišly mé oblíbené sobotní Lidovky (na celotýdenní předplatné
nemám a myslím, že čísla bez nepolitické vědecké přílohy by mne také více
dorazila než pozvedla) a tu, hle, po čtvrt roce zdržení ("z technických
důvodů") konečně Nakonečnému (to se povedlo!) uveřejnili odpověď na zjevně
zavádějící recenzi na jeho knížku Vlajka.
Profesor Milan Nakonečný dokázal v této důkladné studii zcela uvolněně a
pravdivě podat téma, které čeští publicisté zpravidla neumí podat jinak než
křečovitě. Pokud se Michael Borovička snažil vyvolat dojem, že Nakonečný
sympatizuje s fašisty, pak šlápnul vedle a zařadil se momentálně k
nepřeberné galerii českých novinářských větroplachů, kteří více než na
pravdivost dbají, aby byli IN, aby vysílali signály o své tendenčnosti a
ochočenosti potřebných k přežití ve smečce.
Jestliže Nakonečný NEZATAJIL, že Vlajka měla i pozitivní momenty své
existence, nemusel to nutně udělat ze sympatií, ale z pouhé snahy po
pravdivosti, typičnosti a objektivitě vybraných faktů.
Musím naopak panu Nakonečnému učinit poklonu za jeho neobyčejnou vůli, že v
knize neřekl, co je nabíledni: Že totiž dnes již pomalu každou politickou
iniciativu musíme označovat za dost dobrou na to, aby přispěla k odstranění
současného JEN FORMÁLNĚ demokratického režimu. Není to tím, že by se snad
dnešní ultrapravicové a ultralevicové iniciativy stávaly méně pomýlenými
nebo méně zmanipulovanými než jak ze známe z dřívějška (s Vlajkou je
srovnávat nechci), ale proto, že hloupost a zdiskreditovanost oficiálních
mocenských struktur již dávno vysoce překročila snesitelný evropský průměr.
Ve stejných Lidovkách (LN 16. 3. 2002, www.lidovky.cz ) předseda PS Václav
Klaus kritizuje zhůvěřilost a aroganci státní moci při různých neomalených
aktech demonstrace vlastní síly v poslední době (zatčení Schreibera v
nemocnici, nátlaková policejní jednotka v parlamentu atd.). Týž Klaus,
který se dodnes nezmohl ani jen na nekonkrétní obecnou kritiku poměrů (jako
např. v tomto ovšem nedostižný prezident Havel) a jehož mlčení si mohli jen
ti nejzasvěcenější vykládat ne jako mlčenlivý souhlas se všemi lumpárnami a
jejich krytí, ale jako projev hystericky vybičované snahy o zachování pózy
rozšafného nadhledu.
Klaus je možná správnej chlap!, křičel nám šeptem i takový nonkonformista,
jakým je Petr Cibulka! Dobrá, ale jak jsme na to měli přijít, když od
začátku vidíme jen sebejistou primadonu v chumlu žraloků bez slušnosti a
chvály (těm žralokům). Politika je jako uklízení nebo práce gynekologa.
Nesmí se přehlédnout žádný kout. Klaus měl dnes a denně tepat různé
nepořádky, což také činil, ALE ne v naleštěných makroekonomických a
zahraničněpolitických rubrikách. Měl si mnohem více všímat toho prapodivného
tvora jménem malý český člověk a nachytat jej právě v těch
nejnedůstojnějších okamžicích.
Nenechme se zmást, že by snad nyní Klaus překročil svůj stín. Na to jsou
kritizované kauzy příliš strojené a okaté, příliš to všechno připomíná spíše
rokokové scénické laškování než skutečný život. K tomu zřejmě Klause nikdo
nepustil nebo on není schopen si jej sám připustit. Ne, nikdy se nedozvíme,
co nahý Klaus skrývá pod svou dokonalou kravatou, jako na jednom jeho
portrétu od pana Knižáka. Ještě za sto let se na nás bude jako tajemná Mona
Lisa usmívat z poštovních známek s portrétem prvního českého svobodného
ekonoma a nikdo se nedozví, zda to všechno myslel doopravdy, nebo nám ve své
blahosklonnosti utrousil jen tolik moudra, kolik jsme byli (a naše
nakřápnuté hospodářství) schopni unést.
Darius Nosreti
dalsi udaje
http://www.darius.cz/ag_nikola/beseda32.html
NAKONECNY-KANDIDAT http://www.darius.cz/ag_nikola/beseda32.html
Znamená zveřejnění spravedlivost?
Veřejnosti se brzy zpřístupní svazky i seznamy spolupracovníků StB.
Zveřejněny ovšem nebudou například svazky X, týkající se estébáků, kteří se
"mezitím vypracovali" a zastávají nejvyšší státní a jiné funkce.
Nesměle podotýkám, že právě jejich figurování na seznamech StB může
vyvolávat důvodné podezření, že jejich "vypracování se" není jen zaslouženým
autentickým "pracovním postupem", ale že může jít v případě jejich postupu o
akt moci zpravodajských, možná dokonce nelegitimních či nelegálních
struktur. Přinejmenším vzniká podezření, že stejně talentovaný a pracovitý
člověk bez registrace šanci na "vypracování se" nemusel mít.
Říkám to jako vystudovaný režisér, který trochu smutně závidí bývalým
agentům Adamcovi, Goldflamovi, Suchému, Jakubiskovi a mnoha dalším
režisérům, kteří měli i po listopadu práce dost, na rozdíl od mnoha
neagentů. Mladý režisér (a neagent) Milan Šteindler sháněl sponzory na
první film 4 roky a před svým posledním filmem měl nucený výpadek dokonce
dalších 6 let.
Co je to za zemi, která nechá absolventy tak prestižních škol žebrat o
možnost uplatnit dosažené vzdělání? Musí to být neobyčejně bohatá země,
oplývající dobrými filmy a talenty.
Co je to za vládu, která bere možnost, aby na nové zpravodajské orgány
pohlížel lid jako na legitimní, potřebné a čestné, jestliže udržuje na
funkcích lidi zdiskreditované spoluprací (ať skutečnou či formální) se
zločinnou StB?
Darius Nosreti
PRISPEVKY DO BESEDY
NAKONECNY-KANDIDAT