Morus nigra L.
Morus rubra L.
Morus alba L.
Morus tyrnaviensis
Různí autoři o moruši
Morus nigra L. - moruše černá (správněji morušovník černý) Morus rubra L. – moruše červená (morušovník červený) Morus alba L. - moruše bílá (morušovník bílý; 28 chromozomů) Morus tyrnaviensis Dom. - moruše trnavská (morušovník trnavský; 304 chromozomů, někdy považován za samostatný
druh, jindy za kultivar morušovníku černého)
Původní lokalitu výskytu moruše není možné s jistotou určit, ale předpokládá se, že pochází z Ázie (z Iránu a Afghanis–
tánu). Byla známá už ve středověku u Egypťanů, Římanů, Řeků a byla rozšířena po celé Evropě asi v šestém století.
U bílého morušovníku se uvádí původ v Číně a Koreji. Později zdomácněl ve střední Asii a do Evropy se rozšířil až
v 16. století, zvláště pro hedvábnictví, které bylo v Čechách v rozkvětu za vlády Marie Terezie. Morušovník černý
pochází ze západní Asie a jeho chutné ovoce a barvící šťávu znali již staří Řekové a Římané. Morušovník červený
pochází ze Severní Ameriky a u nás se vyskytuje zřídka. Morušovník trnavský je kříženec blíže neurčeného původu,
který se na Slovensku i jižní Moravě vyskytuje více než 200 let.
"Moruše jsou často pěstovány v křovitém tvaru a dlouholetým pěstováním vznikly mnohé odrůdy, které se od sebe liší
zejména tvarem listů.
Pojmenování moruše souvisí s latinským morus a to prý s řeckým meros = díl, částka (vzhledem na složené plody).
Druhové označení je dáváno podle barvy plodů.
Moruše jsou známy od nejstarších dob a částečně používány jako léčiva. Plody byli ve starověku velmi oblíbené a byli jim připisovány trávicí, narkotické a antibiotické vlastnosti; sloužily i k barvení vína. V Střední Ázii se odedávna sušily a mlely na sladkou mouku, která byla přidávána do těsta. Dobře sušené jsou trvanlivé a nahrazují cukr. Jsou známy zejména z kulturní historie starých Tadžiků. Předmětem sběru na léčebné účely bývají dnes jen plody – Fructus mori (červenec – srpen). Za syrova je to chutné ovoce. Lze z nich připravovat šťávu, nakládat jako kompot a zvlášť lahodný je sirup (Sirupus mororum). Bílé plody jsou velmi vhodné na přípravu moštu, který medově chutná. Kvalitní je i víno (Vinum moratum). Plody je možné sušit (nejlépe umělým teplem). Šťáva je někdy používána na barvení vína a podle Hagera (1930) při bolestech v krku.
Farmaceuticky je možné moruše hodnotit jako mírné laxans, expektorans a zdroj na přípravo osvěžujícího sirupu bohatého na ovocné kyseliny (obvyklá jednotlivá dávka je podle Brit Pharm. Cod. 1923; 1,7 – 3,5 g sirupu). Méně obvyklé použití mají listy (používány jsou zejména z m. černé). Sbírají se v červenci až srpnu, běžně se suší. Na léčebné účely slouží zejména v jižní Evropě (L. Palma 1964). Obsahují mnoho uhličitanu vápenatého, adenin (purinová báze, důležitá složka nukleových kyselin, např. buněčného jádra), asparaginovou aminokyselinu, glukózu, minerální soli, třísloviny a j. látky. Je jim přisuzován adstringentní účinek, regulační působení na hladinu krevního cukru a jsou doporučovány při cukrovce a onemocněních slinivky břišní (pankreatu).
Stromy moruší jsou opylovávány větrem (podobně jako příbuzné kopřivy)."
(J. Kresánek)
Morušovníky jsou opadavé pozdě rašící stromy (mohou být pěstovány i jako keře) s typickou heterofylií (proměnlivost
tvarů listů, které jsou vejčité až nepravidelné tří- až pětilaločnaté. Asi dvanáct existujících druhů je vesměs rozšířeno
v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule, tj. Asie, Ameriky i Afriky.
Moruše bílá je strom se šedohnědým hmenem a větvemi, které i během intenzívního růstu větviček mají šedohnědou
barvu a u vrcholu bývají chlupaté. Moruše bílá se rozšířila pěstováním bource morušového a upadala zaváděním
výroby syntetických hedvábných vláken a rozšířením škůdců, kterých byla oblíbenou potravou. V Číně byly
používány k balení potravin zpracované kůry z moruše už v letech 100-200 př. n. l. Moruše obsahuje vláknitá pletiva, proto tradičně sloužila její kůra v některých zemích jako prostředek pro balení zejména potravinářských produktů a k výrobě papíru (podobně jako kopřiva, které je příbuzná).
"Jako potrava pro housenky hedvábníka jsou nejvodnější bílé moruše, po listech černé předou hedvábí střední jakosti. Perspektivní dřevinou pro naše hospodářství by mohla být moruše trnavská – dlouho pěstovaná zejména v karpatské oblasti (na slovácku známá jako molperně). Je to asi kříženec moruše černé a červené nebo triploidní forma moruše černé." (J. Kresánek).
Moruše červená je severoamerický druh, na Slovensku a jižní Moravě (Slovácko) kdysi pěstovaný.
Moruše černá je strom se šedým kmenem a červenohnědými větvemi, které mají během intenzivního růstů žlutavěšedou barvu.
"Strom pochází z Ázie a je pěstován na teplejších územích v zahradách a u komunikací.
Plodům moruše černé, pěstované v Evropě odpradávna, byly připisovány léčivé účinky: podpora trávení, jemné projímadlo, antitoxické účinky,
osvěžující ovoce (šťáva) s ochlazujícím účinkem. Ve starých
herbářích uváděnými morušemi jsou myšleny moruše černé - v českém
vydání Mattioliho herbáře z let 1562 a 1596. Používaly se i na
dezinfekci ústní dutiny.
Dospělí jedinci tvoří ucelený, hustý tvar koruny, výšky 8 - 12 a
šířky 10 i více metrů. V dospělosti tvoří v obrysech pyramidální
siluetu. Většinou jsou vlastnokořenné, rozmnožené vegetativně.
Obdivuhodná a nezvyklá je jejich regenerační schopnost, zaručující
dlouhověkost. Mohutná koruna i váha úrody často rozštípnou paždí
větví a nezřídka po délce celý kmen. U jiných ovocných stromů by po
takovém traumatu následoval zánik jedince. Např. moruše trnavská
takto znetvořená i s neošetřenými a otevřenými ranami žije další
desítky let. Za to možná moruše vděčí i obsahu latexových látek ve
svém dřevě, které po zaschnutí ran zabrání tvorbě hnilobných
procesů (možná je tu i antibiotický účinek).
Moruši trnavské, i když jde o teplomilnou dřevinu, se daří v
podmínkách, jaké snáší meruňka a v kterých nevymrzává vinná réva.
Půdní podmínky jsou na první pohled paradoxní, protože v úrodných
půdách jižního Slovenska velmi intenzivně roste v mladém věku,
avšak vymrzá i v normálních zimách. V kamenitých půdách vinohradů i
v méně kvalitních jílových půdách roste pomaleji a dřevo dostatečně
vyzraje, a proto jí mrazy méně škodí. Staré stromy moruše v
katastrofálních zimách 1928-29 i v pozdějších zimách 1955-1956 s
třeskutými mrazy namrzli jen na mladých výhoncích. Vícestoleté
stromy za svého života jistě zažily nespočetné kruté zimy, co je
poznamenalo mohutnými rozštěpy. Díky velké regenerační schopnosti
stačí pouze úzký pás kůry kmene nebo větve, který je schopen
zachránit strom nebo jeho část před uhynutím. Nastává zmlazování
pomocí větví ležících na zemi, které se v průběhu roků zakoření, a
tak mohou vzniknout noví samostatní jedinci. Štěpování je vhodné
na semenáčky morušovníku bílého, nejlépe již v únoru.
Římský přírodovědec Gaius Plinius Secundus ve svém díle Naturae
historiarum nazval moruši sapientissima arborum (nejmoudřejší ze
stromů). Přitomu měl na mysli její opožděný rozpuk a tím ochranu
před pozdějšími jarními mrazíky. Stromy začínají vyhánět pupeny
kolem patnáctého dubna, kvetou začátkem května. Nejdříve kvetou
pestíkové, za tři až pět dní tyčinkové a konečně znova pestíkové
květy. Tyčinkové květy mají velké množství pylu, co je znakem
větromilnosti - opylování pomocí větru.
Mimo přímé konzumace ovoce pro denní spotřebu je možné plody
konzervovat a upravovat jako džemy, marmelády, kompoty a hlavně
šťávy, a to i za studena. Zejména moruše trnavská je svým vyšším
obsahem organických kyselin vhodná pro tyto účely.
Největší plody má moruše trnavská, jsou válcovité, délky 3 - 4
cm a šířky 2,2 - 2,5cm. Dozrávání začíná většinou začátkem
července a přetrvává do září, což představuje dvojměsíční spotřebu
čerstvého ovoce nebo plody na zpracování a konzervování. Dužina je
sladkokyselé chuti, aromatická, s karmínově červenou šťávou, která
se z plodů lehce uvolňuje, proto je třeba je sbírat do konviček s
nepoškozeným smaltem. Plody této odrůdy se skládají ze 78% vody, 14
- 18% cukru, 0,85 - 1,6 organických kyselin a do 32% minerálních
látek. Obsahují vitamíny C, E a skupiny B.
Obsahové látky ve 100 g šťávy:
- refraktovaná sušina 20,10 - 22,0 %
- organické kyseliny 0,85 %
- minerální lýtky 0,32 %
- dusíkaté látky 1,40 %
- pektinové látky 0,04 %
- olej v jádrech 30,60 %
- vitamín C (v miligramech) 3,8 - 20
- vitamín E (v gamma godnotách) 0,079
- vitamín B 1 -"- 24,0
- vitamín B 5 -"- 5298,0
- vitamín B 6 -"- 1500,0
- kyselina listová -"- 450,0
- beta-karoten -"- 0,025
V pěstovatelských oblastech moruše je známá a rozšířená metoda
rozmnožování zakořeňováním:
1. - nakopcováním zeminy na výhonky, které vyrůstají z kořenového
krčku
2. - ponořením nízko ležících větví (hroužením) s upevněním do
požadované polohy a nakopcováním potřebného množství zeminy.
3. - nakopcováním pařezu, ze kterého vyrůstají mladé výhonky.
4. - na mateřském stromě v koruně, na jednoletém výhonku nebo
dvojleté větvičce v obalech, naplněných zemí s humusem.
5. - štěpením na moruši bílou "na štičí pysk" a nakopcováním vhodné
zeminy.
Za suchého počasí je třeba násady zalévat.
Moruše trnavská je teplomilná ovocná dřevina, odolná vůči suchu,
houževnatá vůči mrazům a není náročná na kvalitu půdy. Na výsadbu
je třeba použít jen dobře zakořenění stromky. Důležitá je zálivka
po zasazení a následně během první části vegetace. Přírůstky v
prvních letech jsou menší, ale po dobrém zakořenění, ve třetím až
čtvrtém roce dosahuje přiměřenou rodivost. Ve svém okolí nesnáší
konkurenci cizích kořenových systémů, které mohou způsobit
zastavení růstu až uhynutí. V prvních letech po výsadbě je náročná
na okopávání, zavlažování, a přihnojování dobře vyzrálým kompostem.
Mimo výchovného řezu po vysazení nevyžaduje žádný náročný řez. Pro
případné prosvětlení či zmlazování starších jedinců je nejvhodnější
konec srpna." (Kamínkovi)
"Morušovníky jsou svými biologickými vlastnostmi plodů zajímavou
ovocnou dřevinou. Ve školkách se zatím nemnoží. Jako okrasné dřeviny
dřeviny jsou významné i v sadovnické praxi, ať již pěstované jako jednotlivé
keře či v menších skupinách, popř. i jako solitérní stromy nebo vysazené
v alejích. Volně rostoucí morušovníky netrpí ohryzem zveře a dobře snášejí
exhaláty v ovzduší. Netrpí ani vážnějšími chorobami a škůdci."
(Dolejší, Kott, Šenk)
Lit.:
K. Domin: Nový slovenský druh moruše z příbuzenství moruše černé,
Knižnica slovenskej ovocnárskej spoločnosti, zv. 47, Bratislava
1949.
M. Kamínek, L. Kamínek: Moruše trnavská a její praktický význam.
In: Sborník ČSAVZ 1954, řada A 3, s. 213-222
D. Kovalovský: Moruše trnavská a její množení. In: Problemy
introdukcie drevín Phyllostachys, Morus, Castana. Sborník prací
Arboreta Mlýňany SAV II. Biologické práce 1960. VI/7, s. 33-60
F. Strelka: Výroba ovocných vín a nápojů v domácnosti, 10. vyd.,
Príroda, Bratislava 1989
Antonín Dolejš, Vladimír Kott a Lubomír Šenk: Méně známé ovoce, Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha 1991
A. Šinko: Moruše trnavská - nový ovocný druh. In: Ovocnářství a
zelinářství, 1955/3, s. 228 a 229.
Poutník svatovojtěšský, Spolek svatého Vojtěcha, Trnava 1997
(člájnek z časopisu, doplněno o informace od J. Kresánka: Atlas léčivých rostlin a lesních plodů)
http://www.quido.cz/objevy/obaly.htm
Další poznámky:
Pokud chceme plody moruší využívat, nevysazujme je u komunikací, protože chodci a auta jejich plody znehodnotí.
Bylo by vhodné prozkoumat barvivo moruší, zda nejde o látku s antioxidačním účinkem na lidský organizmus, podobně jako je tomu např. u malin a ostružin.
Pro obsah bílkovin a dusíkatých látek by mohly listy bílé moruše sloužit jako krmivo pro domácí zvířectvo nebo pro hmyz, který by mohl sloužit jako zdroj bílkovin. U moruše je předpoklad, že by se tento obsah dal šlechtěním zvýšit. Moruše s vyšším obsahem bílkovin a dusíkatých látek by ovšem byla ještě častěji než dosud napadána hmyzem.(D.N.)
M O R U Š E
MORUŠOVNÍK BÍLÝ – MORUS ALBA L.
čeleď morušovníkovitých (Moraceae) Moruša biela (s)
(e) Weiße Maulbeere (n)
Mulberry Tree (a)
Morier blanc (f)
Moral blanco (š)
1) Morušovníků je více druhů, ale nejrozšířenější jsou morušovník bílý, morušovník černý (Morus nigra L.) a morušovník červený (Morus rubra L.).
Morušovník bílý je strom s tenkými, hladkými větvemi. Listy má tenké, vejčité na líci, hladké, plodenství jsou velká 10 až 25 mm, bílozelená nebo načervenalá, sladká. Plodem jsou drobné nažky uvnitř dužnatého plodenství.
Morušovník černý je strom s větvemi silnými a drsnými, tmavě fialové plodenství, velké 20 až 25 mm, připomíná trochu ostružiny. Listy má tuhé, široce vejčité, na bázi srdčité. Nažky srůstají, jako u všech morušovníků, ve složité plodenství, jsou dužnatá a zpravidla jedlá, lahodné chuti.¨
Morušovník červený je strom s lysými větévkami, listy má v mládí na rubu plstnaté, plodenství na dlouhé stopce, ve zralosti červené a nakyslé chuti.
Morušovník trnavský je strom vzniklý křížením morušovníku černého a červeného.
2) Morušovníky jsou stromy k nám zavlečené, dnes výhradně pěstované. Morušovník bílý slouží svými listy jako pastva bource morušového. Ostatní druhy mají plody, které se sbírají pro další zpracování, a to v hlavních letních měsících.
3) Drogou je plod (Fructus mori), zřídka list (Folium mori), jenž sbíráme v dubnu, květnu, červenci a srpnu. Dosud není jasné, kdy má největší obsah účinných látek, protože všechny termíny sběru mají opodstatnění.
4) Plody obsahují množství cukru, organické kyseliny, pektiny, minerální látky aj. V listech byly nalezeny minerální látky, zvláště vápník (uhličitan vápenatý), adenin, aminokyseliny, třísloviny, hořčiny, glukóza a také měď.
5) Plody slouží jako mírný projímavý prostředek, podporující odkašlávání, zlepšují látkovou výměnu. Listy se mohou použít jako antidiabetikum při cukrovce II. typu a působí také adstringentně (svíravě), například při omývání ran, bércových vředů apod.
6) Plody podáváme čerstvé nebo formou léčivého sirupu v běžné dávce kolem 3 gramů a také formou sterilované šťávy (na 1 litr šťávy přidáváme 250 ml pramenité vody a šťávu z jednoho citronu) v dávce obvyklé pro ovocné šťávy (viz. I. díl). Plody je možno i sušit a pak z nich připravovat nálev. Při přípravě listů dáváme přednost krátce, asi 2 minuty vařenému odvaru.
7) Plodovou drogu obyčejně podáváme samostatně. Listovou naopak spíše potencujeme jinými drogami, abychom zvýšili její účinek. Například při antidiabetickém nasazení listy mícháme s kořenem a listem pampelišky, s listem borůvčí, s fazolovým luskem apod. Drogu je možno podávat i v těhotenství a při kojení. Nejsou známy kontraindikace ani vážnější nežádoucí účinky, samozřejmě při rozumném dávkování. Přejedení syrovými plody může vyvolat průjem, případně nevolnost a nutkání na dávení.
8) Čajová směs při pomocné léčbě snížené enzymatické funkce slinivky břišní:
list černé moruše 100 g
kořen bedrníku 50 g
kořen anděliky 50 g
kmín 30 g
fenykl 20 g
Připravujeme jako bylinářský čaj a pijeme po doušcích přes den v celkové dávce asi 0.75 litru.
9) V homeopatii se uplatňujě morušovník taktéž, ale pouze jeho list. Běžně se připravuje roztíraný přípravek z čerstvého listu, nazývaný Teep, který se užívá podobně jako alopatické přípravky.
Listy se sbírají v červenci a srpnu, nejlépe mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Zpracovávájí se buď roztíráním nebo klasickým způsobem podle §3 lihem 90%. Dále se ředí lihem 30% až do potence D5. Obecně se užívá potence D4 s dávkováním 3krát denně 7 kapek, po jídle.
Tinktura se užívá hlavně pro regulaci krevního cukru, pomocně při cukrovce a pak při všech onemocněních slinivky.
10) Listy se mohou užívat i sušené, buď přímo a nebo ve formě prášku. Podávají se 3krát denně 1 až 2 gramy prášku, po jídle, ne však více než 5 gramů za den.
V našich podmínkách není bohužel obvyklé ovoce morušovníku jakkoli
zpracovávat, takže chutné. sladké plody končí obyčejně pod botami
chodců. Přitom je možné používat při jeho zpracování a konzervování
všechny možné způsoby.
Výbornou šťávu můžeme získat například tímto způsobem: Litr šťávy z moruší, 0.3 litru pramenité vody, 800 g cukru a šťávu z jednoho citronu rozpustíme, smícháme a uložíme v chladnu.
Vhodným a velice jednoduchým výrobkem je šťáva nebo spíše sirup: Do velké zavařovací sklenice ukládáme střídavě vždy jednu vrstvu moruší a jednu vrstvu cukru (moučku nebo pískový). Hotový sirup se konzervuje jedním decilitrem lihu.
Ovoce můžeme zpracovat také běžným způsobem na kompot, ale i velmi jednoduše konzervovat sušením. Velice chutné a kvalitní je morušové víno, které se připravuje podobně jako jiná ovocná vína.
(Jiří Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin)
Šťáva z moruší podle Kresánka:
Na litr morušové šťávy přidáme asu čtvrt litru vody, 800 g cukru a šťávu z 1 citrónu.