Jíl, slín, rašelina, zeminaa jejich léčebné využití
|
|||||||
|
Zvířata i lidé čas od času pojídají hlínu, jíl, písek nebo kamení. Nejčastěji jsou to právě ptáci, kteří si vypomáhají pískem a kamením při trávení potravy. Ptačí zobák nedokáže zpracovat potravu tak, jak to dokážou čelisti a zuby savců. K drcení potravy proto dochází u ptáků až v tzv. svalnatém žaludku. Spolykaný jíl, písek a kamení tomuto zpracování potravy napomáhají. Jíl, ačkoliv se zdá být měkkým, má vysokou čistící a abrazivní schopnost, čistí střevo, brání šíření hniloby způsobené plísněmi a houbami, narušuje povrch trávené potravy, pomáhá ji rozmělňovat, zvyšuje její povrch a usnadňuje tak na jedné straně asimilaci, na druhé straně snižuje koncentraci toxických látek, resp. nadbytečných živin a odvádí je z těla. Někdy slouží hlína jako zdroj životně důležitých minerálních látek. Na tržištích v Ghaně si kupují těhotné domorodé ženy porce zeminy, které jsou na některé minerální prvky, především železo a měď, bohatší než minerální tablety vyráběné farmaceutickým průmyslem. Některé jíly obsahují významné množství vápníku, jiné (např. cihlářské a keramické) jsou na vápník chudé. Atrakcí u jedné peruánské řeky jsou papoušci, kteří sem každé ráno přilétají na svou jílovou snídani. Je to nezvyklá podívaná. Mezi pozorovateli jsou i slovutní vědci, které vzrušuje jediná otázka: Proč? - Odpověď je šokující. Peruánští papoušci se vypořádali s problémem rostlinných jedů zcela neobvyklým způsobem: nevyvíjeli si zbraň proti rostlinným jedům ve vlastním těle, ale našli si ji v životním prostředí. Ptáci se totiž slétají jen na jednu vrstvu jílu, která vyniká schopností vazby na toxické látky, a jiné druhy jílu Jíl požívají Ara zelenokřídlí v celých hejnech, a další druhy papoušků opice, např. jistý druh chápavé opice tapír pižmová prasata, divoká prasata Všestranný jíl "Jíl je hornina usazená v dávných mořích nabo v pevninských vodách. Liší se barvou podle složení a příměsí, některé jíly byly přeměněny žárem magmatu nebo zemním požárem na porcelánity. Více než 50% obsahu zaujímá jílová hmota tvořená jílovými nerosty kaolinitem, ilitem aj. Hornina obsahuje různé příměsi: křemenný prach, šupinky sericitu, chlority, uhličitany, organickou hmotu aj. Je-li obsah uhličitanu vápenatého podstatný, jde o vápenitý jíl (dříve označovaný slín). Jíl s vyšším obsahem vápna není vhodný pro keramické výrobky. Vedle využití na cihlářské, hrnčířské a jiné keramické výrobky se jíly používají na filtraci olejů (bělicí jíly), k čištění vlny a suken (valchařské jíly) a k výrobě žárovzdorných výrobků (žárovzdorné jíly)." Tolik hovoří příručky o technickém využití jílu. K tomu bych jen připomenul, že mnohé národy používaly (a některé používají) cihlářské jíly ke stavbám ze sušených nevypálených cihel. Jako malta I omítka se používá opět jíl. Každoroční osvěžení vnějšího jílového nátěru pak chrání budovy před poškozením cihel, ke kterým krátké lijáky v těchto klimatických oblastech nestačí proniknout. Je to jistě energeticky a ekologicky velmi šetrné stavitelství, avšak naprosto nevhodné např. do oblastí s vyšší seizmickou aktivitou. Dnes se však budeme zabývat úplně odlišnými vlastnostmi jílu. "Kdyby lékárník udělal jílovou mast a pěkně by ji upravil, měl by tu nejlepší mast a mohl by jí mnoho plných kelímků prodávat..." Farář Kneip V Kneippově systému přirozeného léčení sloužil a byl používán jíl ve všech formách. Neméně tak u pastora Felkeho - a u obou s velkým úspěchem. Podle materiálů opatství ve Fuldě se jíl s velkým úspěchem používá k ošetření kůry stromů. Také u nás byly konány úspěšné pokusy s ochrannými a léčebnými jílovými nátěry kmene ovocných stromů. Papoušci v přírodě požívají kousky jílu. Například na některých březích řek v Jižní Americe se houfují jasně zbarvení papoušci ara arakanga (Ara macao) a klovají do holé půdy. Důvod tohoto počínání není přesně znám, nejprve se myslelo, že získávají z půdy důležité minerály, avšak ty (např. vápník) obsahují jen některé druhy jílu. Že by papouškům chyběl například vápník ovšem není také pravděpodobné, pokud jejich potravu tvoří pestrá rostlinná strava v přirozené, nedenaturifikované podobě. Jíl má ovšem také značné absorpční a čistící schopnosti. Nejpravděpodobnější je, že papoušci využívají jíl jako náhražku za živočišné uhlí - u některých živočichů bylo pozorováno i užívání dřevěného uhlí z ohnišť či požářišť. Papoušci často konzumují i značně toxické části rostlin a podle potravní specializace může jíl řešit někdy až otázku přežití jedince. Jíl může řešit i otázku poměru potřebných a patogenních mikroorganismů v trávicím traktu. Jíl ovšem toxické látky a patogenní mikroorganismy v trávicím traktu absorbuje spíše mechanicko-fyzikálně než chemicky a není tedy zvlášť účinným prostředkem. Zato prakticky nemá nežádoucí účinky a papušci ho mohou konzumovat relativně větší množství. Jíl také pomáhá emulgovat a absorbovat tukové částice, což může hrát roli při konzumaci většího množství olejnatých semen (pomáhá šetřit žluč). Nadbytek tuku ve střevech nepůsobí příznivě na většinu živočišných druhů. Jíl může v procesu trávení působit příznivě mechanicky i v žaludku podobně jako písek, který někteří ptáci pozřou často ve velkém množství a u kterého nežádoucí účinky (zejména pro savce) můžeme spíše předpokládat. Jíl s obsahem uhličitanu vápenatého by teoreticky mohl sloužit jako antacidum (ke snížení kyselosti v žaludku při pálení žáhy). Při zkoumání vlastností jílu na živočišný či lidský organizmus byla doposud opomíjena také jeho jemná ale efektivní abrazivní schopnost způsobená zejména obsahem křemenného prachu. Zkuste umýt jednu skleničku tekutým saponátem a jednu jílem. Po opláchnutí jílu budete rozdílem překvapeni - sklenička umytá jílem bude mít vysoký lesk a bude evidentně čistší - jíl se vyrovná nejnovějším mycím pastám s přídavkem abrazivních částic. Kdybychom mohli vidět bakterie lpící na skle, rozdíl by byl ještě patrnější. Jíl můžeme využít nejen jako ekologický a velmi hygienický mycí prostředek na nádobí (včetně skla či nádobí silně zamaštěného) ale i jako "mycí" prostředek na žaludek a střeva - je jisté, že se jeho abrazivní schopnost může projevit i tam a zbavit nás nežádoucích plaků, resp. přizpět k regeneraci jejich mikroflory a střevní sliznice. Léčivý účinek, který má jíl při některých kožních onemocněních se může projevit i na střevní sliznici. Pravidelná očista střev může znamenat uklidnění zápalových procesů, zlepšení imunity, trávení a stavu střev a tím i prodloužení života. Pokud by se teoretické předpoklady a poznatky získané pozorováním přírody potvrdily, mohl by jíl získat roli svým účinkem zcela ojedinělého sanačního prostředku pro lidská střeva a významně doplnit sortiment tzv. balastních, čistících a detoxikačních látek a prostředků v humánní i veterinární medicíně a dále by mohlo být rozšířeno jeho léčebné využití. Jíl pro vnitřní užívání nebo pro použití na pokožku s trhlinami či škrábanci by měl být sterilní a neznečištěný. Jíl získaný z hlubších vrstev nacházejících se v kompaktním bloku považujeme za sterilní. Zvláštní kapitolu tvoří usazené materiály bohaté na minerální a specificky účinné organické látky jakými jsou např. tzv. bahno od Mrtvého moře nebo jemná vrstva organického materiálu na dně čistých říček a potoků, kterou k léčbě kožních onemocnění doporučovala např. jasnovidka Vanga. Ty však mezi jíly neřadíme. Sestavil a doplnil: Darius Nosreti Zdroje: Bionoviny, zahraniční přírodopisné filmy, David Burnie: Ptáci (Vydavatelství Osveta), Fr. Němec: Klíč k určování nerostů a hornin (SPN v Praze) a další |
Viz též RUST v oddilu NEMOCI/STAV |
||||||||||