www.pravo.cz - 28. 8. 2008 - Jan Keller
Po dva roky trvajícím mlžení se dozvídáme, že americký radar má u nás stát nikoli snad kvůli Severní Koreji anebo Íránu, ale kvůli pocitu jistoty vůči Rusku. Ti, kdo nejsou schopni cítit se ani jako členové NATO bezpečni bez přítomnosti cizích vojenských základen na našem území, měli by si pozorně prostudovat smlouvu, která umožní spřátelené vojáky u nás přivítat a ubytovat.
Jak ukázal podrobný právní rozbor, který byl právě poskytnut všem ministrům, poslancům a senátorům, smlouva se jen hemží termíny a pasážemi umožňujícími několikerý výklad.
Z jejího znění není jasné, kdo všechno vlastně u nás bude pobývat a co všechno bude moci být zde nainstalováno. Smlouva je formulována tak, že otevírá možnost vstupu příslušníkům tzv. soukromých bezpečnostních agentur, které v řadě zemí působí jako paramilitární jednotky s hodně pochybnou pověstí.
Kromě samotného radaru se ve smlouvě hovoří bez bližšího vymezení o tzv. souvisejících zařízeních. Není přitom jasné, co všechno se takovými „souvisejícími zařízeními“ může stát. Ve hře mohou být též útočné zbraně. Ve smlouvě totiž není obsažen výslovný závazek, že základna nebude využívána k jiným než obranným účelům. Není v ní zakotveno ani právo české strany v takovém případě okamžitě činnost základny ukončit.
Podle vládních politiků radar prý v ničem neomezí suverenitu ČR. Podle uzavřené smlouvy je tomu jinak. Zatímco velení bude plně v rukou americké strany, přístup české strany na základnu je v řadě případů podmiňován souladem s bezpečnostními opatřeními Američanů, které ovšem česká strana nemůže nijak ovlivnit. Podle smlouvy se povinností ČR stává zajištění vnější bezpečnosti a ochrany radaru. To ovšem může znamenat, že český daňový poplatník bude muset zaplatit nové zbraňové systémy včetně nákupu raket Patriot, bude-li to pro ochranu radaru nezbytné.
Jen tak mimochodem. Ve smlouvě nejsou stanoveny žádné sankce pro případ, že záření radaru poškodí lidské zdraví, životy či okolní přírodu.
Ve výčtu vážných opomenutí by bylo možno dlouze pokračovat. Proč si ale kazit hřejivý pocit jistoty, který z radaru přímo vyzařuje?
Volební fiasko stran vládní koalice znamená sice začátek konce Mirka Topolánka, neznamená však konec trápení české politiky. Jednou z jejích největších bolestí je prosazování instalace cizího radaru v naší zemi hrstkou politiků proti vůli většiny národa.
Tito politici už nemohou ani omylem tvrdit, že mají právo radar prosadit z titulu svých funkcí. Nebyla to pravda po předloňských volbách a je to vyložená lež po volbách letošních. V situaci, kdy špičky pravicové mocenské elity jsou na odchodu, bylo by nezodpovědné a absurdní, aby ještě na schodech činily rozhodnutí, které poznamená naši zemi na dlouhá desetiletí.
Samotná ODS uznává, že volby nebyly o dění v krajích, ale staly se (prý vinou ČSSD) záležitostí vztaženou k celostátní politice. Proměnily se v jakési celorepublikové referendum. Pak je ovšem na místě uznat, že v tomto referendu obě nejpravicovější strany - ODS a Strana zelených - vyloženě propadly.
Případ zelených je přímo ukázkový. Martin Bursík nechal záměrně svolat sjezd své strany ještě před volbami právě proto, aby se voliči mohli jednoznačně vyjádřit, zda podporují jeho křídlo a jeho styl dělání politiky. Voliči se vyjádřili více než jednoznačně - ukázali palcem dolů. Ve skutečnosti nezískal předseda zelených ani ta tři procenta. Nemalou část z nich představují hlasy odevzdané v krajích, které proti Bursíkovi otevřeně rebelují.
Martin Bursík má dost možná povahu na to, aby na palec dolů reagoval po vzoru svého modrého přítele vztyčeným prostředníkem. Pokud by však měl projít radar tímto způsobem, zpochybnilo by se tím mnohé z toho, díky čemu demokracie v naší zemi vůbec funguje.
Dění v těchto dnech, kdy se má o radaru v parlamentu rozhodovat, bude proto svým způsobem ještě podstatnější než události volební. Ukáže se, zda ti, kdo volby prohráli, jsou ještě ochotni dodržovat pravidla, podle nichž se v demokraciích hraje. Tím základním pravidlem není zákulisní získávání přeběhlíků a podivné praktiky při režírování stranických sjezdů. Základním pravidlem je respektování vůle voličů. Pochopí Martin Bursík s Mirkem Topolánkem alespoň tohle?