Čekanka bývala považována za bylinku čarodějnou - přinášela štěstí
v lásce. Utržená na sv. Petra zjednala lásku osoby, která se jí dotkla.
Naši předkové v ní viděli personifikaci věrnosti, trpělivosti a skromnosti
- právě ty vlastnosti, které by nejraději viděli i u budoucí nevěsty.
Kneipp o ní píše: ...čeká na nás u cesty a prosí, abychom jí ve své
lékárničce dopřáli domovského práva. Nebo: ...zevnějšek často klame, ale
nitro její zlato jest.
O čekance se věřilo, že pouhým dotykem otevře všechny zámky, a dokonce
že umí udělat člověka neviditelným. Kořen čekanky musel ale být k tomu
účelu vykopán za svatojánské noci, o půlnoci, za hlubokého ticha a zlatým
nožem. Je to vytrvalá bylinka, rozšířená po celé Evropě. U nás roste
u cest, na loukách, v úvozech, v příkopech i na pastvinách - nejraději na
suchých půdách. Má krásné blankytně modré květy - úbory o průměru asi 4 cm.
Občas se vyskytne i v barvě růžové nebo bílé, ale není to časté.
Na léčení se používá jen čekanka planě rostoucí, a to její kořen, který
se kope brzy zjara nebo pak zase až v září nebo říjnu. Vykopané kořeny se
pečlivě umyjí a rychle se usuší ve stínu, nejvýše do 45 C. Větší kusy se
rozřežou na menší části. Na řezu mají okrově žlutou až hnědavou barvu.
Skladovat se musí pečlivě, protože jsou často napadány hmyzem. Květy, ev.
kvetoucí nať, se sbírají od července do září, kdy rostlina stále dokvétá.
Čekanka obsahuje mnoho léčivých látek, které jsou hlavně v mléčné šťávě:
inulin (20-40%!), třísloviny, hořčiny, živici, slizy a v čerstvé nati
především minerální látky (vápník, fosfor, hořčík, železo) aj. Čekanka
podporuje vylučování trávicích šťav, a tím zlepšuje trávení i chuť k jídlu.
Je mírně močopudná, mírně žlučopudná, mírně projímavá - upravuje stolici.
Protože působí dobře na výměnu látkovou, má své místo i v jarních čisticích
čajích. Lidově se používá i při slabé horečce, hysterii a hypochondrii. Je
to bylinka působící všestranně mírně, takže se může doporučit i pacientům
s citlivým žaludkem nebo s vředovou chorobou. U čekanky se nezjistily žádné
vedlejší škodlivé účinky.
Čaj - odvar kořene
1-2 lžičky jemně drceného kořene (ev. i s natí) na 1/4 litru vody.
Krátce se povaří a nechá 10 minut přikryté ustát. Popíjí se ráno a večer
při nemocech jater a sleziny, žlučníku, žloutence, zánětech močových cest,
ledvinových kamenech, při žaludečních potížích, ale pomáhá i při kožních
svědivých vyrážkách, při kožních zánětech a nežitech - vnitřně v čisticích
čajových směsích a zevně na koupele a obklady.
Prášek
Dobře usušené kořeny se podrtí na menší kousky a potom umelou, nejlépe
na kávovém strojku. Prášek se používá na špičku nože s medem nebo se zapíjí
tekutinou, a to 2-4x denně.
Čekanka se v čajových směsích vhodně kombinuje s pampeliškou, kopřivou,
třezalkou, řepíčkem aj.
Sirup ze starého herbáře
Vezmi čekanku i s kořenem hrst, květy divizny a růže, listu jitrocele,
chlapinu, dušené švestky - každého půl hrsti, vař vše až třetina uvře,
přidej cukr, trochu octa a naposledy tu růži a diviznu jen přejít var.
Sirup ze samotného kořene čekanky je dobrým mírným projímadlem, hlavně
pro děti. Současně celkově posiluje organismus.
Kořínkový krevčisticí čaj
Vezmeme kořen čekanky, pampelišky a pýru plazivého - vše zhruba stejným
dílem. Užívá se odvar sestávající ze 2 lžiček směsi podrcených kořenů na
1/4 litru vody. Pijeme 1 šálek tohoto čaje ráno a večer. Stejně dobře
můžeme použít i drogy práškované.
Salát z čekanky
Byl oblíbený už u starých Egypťanů a Galén obzvlášť chválí jeho léčebné
účinky. Doma si salát můžeme připravit jednoduše: na podzim zbavíme čekanku
listí a kořeny uložíme do písku v tmavém sklepě. Vyrostou nám vybělené,
křehké listy, a tak můžeme během zimy sklízet čekanková srdíčka
a připravovat si je jako chutný salát. Poradím vám jiný jednoduchý způsob.
Vyrýpnuté kořeny naskládejte hustě vedle sebe do kbelíku nebo větší nádoby
a zalijte vodou. Horní konce musí být nad vodou. V temnotě nám vyrostou
křehké listy, stejně jako ve vlhkém písku. Tímto způsobem můžeme bělit
i pampelišku. Moc vitaminů tato vybělená zelenina nemá, ale zato obsahuje
množství jiných zdravých látek, takže je vynikajícím obohacením jídelníčku
v době, kdy je naše tělo nejvíc ohrožené jednotvárnou stravou. Mladé
výhonky listů můžeme také krátce povařit a potřít máslem jako špargl. Kořen
čekanky se používá k výrobě cikorky jako náhražka kávy. Této kávě se říkalo
německá nebo také pruská káva, protože způsob výroby kávoviny si vymyslel
dvorní zahradník v Duriňsku. K přípravě cikorky se berou masitější kořeny,
které se k tomu účelu pěstují. Krájejí se na plátky, suší se, praží a hrubě
melou. Kromě cikorky se u nás žádné přípravky z čekanky nevyrábějí.

Ida Rystonová