Jitrocel má ve svém kořeni 99 kořínků, které léčí 99 nemocí.
(Dioscorides)
Jitrocel je všestranně léčivá bylinka a od nepaměti patřila k vyhledáva-
ným léčivkám všech národů. Lidově se používají všechny druhy jitrocelů, ale
nejhledanější je ten kopinatý.
Když Evropané dobývali Ameriku, nazvali prý domorodci jitrocel stopa
bílého muže, protože tato drobná bylinka všude následovala dobyvatele. Její
semínka jsou za vlhka lepkavá a přenášejí se na botách, kolech vozů i na
kopytech koní. Jitrocel má velikou životaschopnost - svými kořínky dovede
pronikat i do zcela udusané půdy, můžeme ho tedy najít i mezi betonovými
plochami dnešních sídlišť.
Jitroceli, matko bylin!
Přes tebe skřípějí vozy,
přes tebe jezdí páni,
přes tebe jezdí nevěsty,
přes tebe funí býci,
všem vzdoruješ! Vzdoruj i jedům a nákazám a neduhům,
které přes zem přecházejí!
(Ze starého lékopisu)
Z jitrocele sbíráme především list, ale léčebně lze využít celou bylinu,
i oddenek s kořínky a semínka. Oddenek má jitrocel sice krátký, ale se spoustou
drobných kořínků. U země má růžici listů, ze které vyrůstá několik stvolů
s malými žlutobílými kvítečky, uspořádanými do válečkovitých klásků.
Na sušení je jitrocel bylina velice choulostivá. Listy se musí sušit ve slabé
vrstvě, rychle a na vzdušném místě, umělá teplota nesmí překročit 40 C.
Jakmile listy zhnědnou, nejsou k potřebě. Lepší je používat jitrocel čerstvý -
drcený, mletý nebo vylisovat z něho šťávu, která se dá kapat přímo do rány
nebo použít na výrobu sirupu. Bylina poskytuje 4 sklizně listů do roka.
Jitrocel je všelék, což dokazují jeho obsahové látky - aukubin (látka s po-
dobnými účinky, jako mají antibiotika), slizy, enzymy, pektiny, třísloviny, sa-
poniny, pryskyřice, hořčiny, křemík, vápník, draslík, karoteny aj. Mladé listy
do doby květu obsahují vitamin C a glykosidy.
Rozmačkané jitrocelové listy se dříve používaly všude tam, kde nebyl po
ruce obvaz nebo náplast - o dezinfekci ani nemluvě. Jitrocel pak rány jakoby
zázračně uzavřel a zahojil. Už od starověku to bývala bylina ranhojičská,
používaná především na bodné a sečné rány. V první světové válce léčila
i střelné rány, ale ruští legionáři si s ní léčili všechno - i odřené nohy.
Od pradávna je také známo, že rozemnuté listy jitrocele ihned pomohou
při popálení kopřivami. Pálení i zarudnutí kůže zmizí během velice krátké
doby.
...rány hojí otevřené na tom lidském těle jenom čarodějná šťáva z lesní
jitrocele napsal Jan Neruda před 100 lety.
A ještě trochu čarování. Přetrvalo až do doby moderní techniky. Píše
se o tom, jak jitrocel ponechaný v autě chrání před zlými duchy - a snad tedy
i před zloději. Také se věří, že přivázaný k hlavě červenou nití odhání bolesti
hlavy. Vložený do bot chrání nohy před únavou, stejně jako olšové listy. Tato
rada je ale opravdu dobrá - jitrocel přece hojí oděrky a olše je chladivá. Jako
první pomoc lze tedy doporučit!
Lék na bércové vředy
Vylisujeme šťávu z čerstvých utřených listů jitrocele, nakapeme na kousek
gázy a přikládáme. Tento zelený obkládek necháme působit nejdéle jeden den,
protože potom už vyschne a škrábal by do rány. Opatrně jej sundáme, hnis
setřeme a znovu opakujeme.
Jitrocel je protizánětlivý, zabraňuje růstu bakterií. Čerstvé listy je možné
natrhat do zásoby - jejich kytice vydrží v lednici ve váze s vodou několik dní.
15 lístečků na jedno použití stačí.
Stejným způsobem můžeme léčit všechny špatně se hojící rány, mokvavé
lišeje a kožní vyrážky.
Jitrocel rány a vředy vysouší bez štiplavosti, šeredné a hnisavé vředy,
pryskýře a otoky červené a spáleniny uzdravuje. (Mathioli).
Kdo máš bolení v krku, vezmi jitrocel, roztluč ho, vypij z něho šťávu
a šťávou si i potři krk.
Jitrocel je ale také výborným lékem při chorobách dýchacích cest se sil-
ným zahleněním, jako je třeba chronický katar průdušek s kašlem. Protože
obsahuje hodně slizových látek, působí dobře na rozpouštění hlenů, chrání sliz-
nici a upravuje stolici. Zároveň je to bylinka krev čisticí, pomáhá při zánětu
močových cest, žlučníku, osvědčila se i při poruchách trávení.
Čaj z jitrocele
1-2 čajové lžičky drogy přelít 1/4 l vařící vody a nechat ustát. Pije se
vlažný, 2-3 šálky denně.
Jitrocel bývá často součástí různých čajových směsí:
- na lepší vykašlávání s květem petrklíče, anýzem, fenyklem, podbělem,
fialkou vonnou, bezinkovým květem,
- na lepší trávení s pelyňkem, řebříčkem, mátou peprnou, tymiánem, pušk-
vorcem, dobromyslí,
- při vředové chorobě žaludku a dvanáctníku se slézem, ibiškem, topo-
lovkou, heřmánkem, kostivalem, lnicí.
Na čaje použijeme 2 lžičky směsí na 1/4 l vody, spaříme a necháme pod
pokličkou ustát. Pijeme podle potřeby 2-3x denně.
Léčivé čaje pijeme po dobu 10-14 dní. To platí všeobecně. Pak týden
vynecháme a podle potřeby kúru opakujeme.
Sirup faráře Kneippa
Hrst listů jitrocele, půl hrsti listů podbělu, půl hrsti listů pelyňku. Vše
vařit asi 5 minut v 1/2 litru vody. Pak scedit, do odvaru přidat několik lžic
medu a vařit dál, až vznikne řídký sirup. Užívat každou hodinu 1 lžíci proti
kašli.
Domácí jitrocelová šťáva za studena
Trháme postupně mladé listy jitrocele a pořezané je klademe do větší
láhve se širokým hrdlem. Každou asi centimetrovou vrstvu zalijeme medem
nebo dostatečně prosypeme cukrem a stlačíme. Tímto způsobem pokračujeme,
až je láhev plná. Postavíme ji za okno na slunce a za 3-4 týdny je čistě zelená
šťáva hotová. Slijeme do menších skleniček a dobře uzavřeme. Pro dospělé se
může konzervovat trochou alkoholu.
Kosmetika - pleťová voda
Vezmene 10g sušených nebo 30g čerstvých listů jitrocele a zalijeme 1dl
vařící vody; necháme asi půl hodiny louhovat. Scedíme a smícháme se stejným
množstvím 20% lihu. Používá se na nečistou a uhrovitou pleť.
V kuchyni se jitrocel také uplatní. Mladé čerstvé lístečky přidáváme
do bylinkových polévek, do pomazánek a salátů. Můžeme je také obalovat
v těstíčku a smažit - sladké nebo slané jsou rychlým pohoštěním.
V lékárně dostanete:
- Jitrocelový sirup.
- Species pectorales Planta - podpůrná čajová směs při chorobách dýcha-
cích cest, usnadňuje odkašlávání.
- Thymomel - sirup při nemocech dýchacích cest, vhodný pro děti (jitrocel,
tymián, mateřídouška, včelí med).
Komonice je dobře známá žlutě kvetoucí bylina. Roste po celé Evropě
na loukách, úhorech, kamenitých místech, u silnic i na železničních náspech.
Až ji uvidíte kvést, natrhejte si kytičku, usušte a dejte pak do skříně nejen
pro pěknou vůni, ale i proti molům.
Určitě ji poznáte! Květy má zlatožluté a uspořádané do štíhlých klasovi-
tých hroznů, plody jsou malé vejčité lustičky se dvěma semínky. Květy jsou
dobrou pastvou pro včely, obsahují hodně medoviny a sbírat je - to je skutečně
radostná práce.
Komonice kvete celé léto - od května až do září. Sbíráme buď samotné
květy nebo kvetoucí nať, ale jen do výše asi 40cm, protože bylina stále dorůstá.
Květy se rukou sdrhnou buď přímo na rostoucí bylině nebo později po mírném
zaschnutí z odříznuté natě. Suší se přirozeným teplem, aby květy zůstaly žluté,
při umělém sušení nesmí teplota překročit 35 C. Kumarinová vůně komonice
se vytváří teprve při sušení.
Dobytek žere komonici nerad, asi že chutná slaně, trpce a nahořkle, i když
květy voní po medu. Ale vyhledávají ji koně (koňský jetel), pro které je
vhodná. V některých místech se k tomuto účelu dokonce i pěstuje. Je vhodná
i jako zelené hnojivo.
Bylina obsahuje vonný kumarin, glykosid melilotin, silici, pryskyřici, ta-
nin, alantoin, třísloviny, fytoncidy, cholin aj.
K vnitřnímu užívání se komonice nedoporučuje nebo jen velice opatrně.
Při vyšších dávkách by mohlo dojít k otravě, která by se projevila bolestí
hlavy, závratí, zvracením a ospalostí (působí centrálně narkoticky). Protože
komonice snižuje srážlivost krve, mohlo by při vyšších dávkách dojít k vnitř-
nímu krvácení. Této vlastnosti se využívá při léčbě trombóz a při poruchách
krevního oběhu, ale vždy pouze za dozoru lékaře!!! Maximální dávka je 3g su-
šené natě denně - jsou ale jiné byliny, které ji mohou nahradit, aniž bychom
riskovali.
Čaj
Dáme 1 čajovou lžičku drogy na hrneček, spaříme a pijeme 2-3x denně
(pomáhá při chronickém kataru průdušek, při potížích s močením, při potí-
žích s vysokým krevním tlakem hlavně v klimakteriu, při střevní kolice, při
astmatických záchvatech). Protože prodlužuje čas krevní srážlivosti, příznivě
působí při léčbě křečových žil, ale pozor - mohlo by dojít k vnitřnímu krvácení
(konzultujte s lékařem!).
Hlavní doménou komonice je použití zevní. Odedávna bývala lidovým
lékem jednak jako odvar k omývání a koupelím (2 lžíce sušené směsi natě na
1/2 litru vody) nebo jako kašovitý obklad, který se přikládal na zatvrdlé

Ida Rystonová