HOME M.Z.

Milana Zelený: Ještě je čas


Kapitola 27.: Československo - má láska

Je pozdě. Hodiny bijí půlnoc. Brzy bude rok 2000 – třetí milénium.
Co tady ještě dělám? Proč se chci vrátit? Kam? – Už je čas spát,
šeptá máma, tak jako kdysi. Jak ten čas letí, dospívají tak rychle. –
Ještě ne, ještě ne, ještě chvilku, žadoním. Ještě se musím vrátit,
ještě je čas. S prázdnýma rukama? S rozpáleným čelem?
Učit se. Žijeme a učíme se. Jinak bychom nežili příliš dlouho.
Ani do třetího milénia. – Hloupost. Hloupost lidská je snad
největším nepřítelem malých dětí i malých národů.
Mají tam ale ještě divizny. Pomněnky. Bojí se ale.
Bojí se velkých lidí – a měli by se bát lidí malých.

Nikdy nevystraš malého člověka, nezažeň ho do kouta – zabije tě. Musí se na to jinak. Po našem. Musí se na to hlavou musí se to s nimi umět. Mají tam ještě hvozdy, háje. A plaché úsměvy. Červené sukně. Ještě je čas, ještě ne spát, mámo. Musím se vrátit, ještě je čas. Mají tam lidi: stejné sny, stejné bolesti, stejné mozky i ruce. Je třeba se nebát. Proč se nestát tím nejlepším? Tím nejlepším na světě? Proč ne? Proč se o to alespoň nepokusit?

Přestat se bát lidí velkých, ale obávat se lidí malých –jen ti zabíjejí.

Československo, má láska.

Devatero řemesel…

Začalo to vše velmi nevinnou pasáží z knihy Roberta A. Heinleina. Četl jsem ji jako ve snách, změnila můj život.

Lidská bytost by měla být schopná vyměnit plenku, naplánovat invazi, zabít vepře, zajmout loď, navrhnut budovu, psát sonety, vyrovnat účty, postavit zeď, srovnat zlomenou kost, utěšit umírajícího, vykonat rozkaz, dát rozkaz, spolupracovat, jednat sám, řešit rovnice, analyzovat nový problém, kydat hnůj, naprogramovat počítač, uvařit chutné jídlo, bít se zdatně, zemřít chrabře. Specializace patří hmyzu.

Věřím, že lidská bytost, aby byla lidskou, musí umět, musí znát, musí vědět, musí se učit, stále se musí učit. Všechno. Nebo, při nemenším, jak jen nejvíc může. Lidská bytost musí být ucelená a komplexní, na částečná – jinak by žila životem hmyzu. Jak se stalo u nás.

Zatoužil jsem státi se lidskou bytostí.

Začal jsem skromně, tím, že jsem se naučil vařit. Pak jsem se naučil cizí jazyk. Též pěstovat orchideje (proč ne?). Získal jsem další akademický titul. Naučil jsem se nahazovat – jak omítku, tak v baseballu. Naučil jsem s psát simulační programy a studoval základy biologie i chemie. Začal jsem psát pro matematické časopisy a pak i povídky a eseje.

Přišel jsem té "bytosti" na chuť.

Naučil jsem se žít sám i v houfu. Naučil jsem se bavit hospodské společnosti a promlouvat k přeplněným sálům. Naučil jsem se plakat. Začal jsem studovat dějiny svého národa a své rodiny. Pak ještě plést věnce, opravit vypínač, chytit užovku za ocas. Naučil jsem se oslovit neznámého člověka (těžké). Naučil jsem se oslovit neznámou ženu (velmi těžké). Odnaučil jsem se kouřit.

Stávat se lidskou bytostí – úchvatné. Doporučuji.

Devatero řemesel. Desátá bída. Naučil jsem se ekonomii, sociologii, politologii a demagogii (přečetl celý Hitlerův "Můj boj"). Naučil jsem se čekat. Naučil jsem se jednat rychle. Odnaučil se bát se velkých lidí – jsou neškodní. Koupil jsem si psa. Naučil se zavářet okurky. Střílet ze samopalu. Nespat tři noci. Spát celý den. Naučil jsem se učit: svého syna, děti, dospělé i staré, učit se, jak se učit, jak nezemřít vstoje.

Neskončí to, protože se nikdy tou plnou lidskou bytostí nestanu. Čím víc se jí přibližuji, čím víc se učím, tím méně jsem hmyzem, tím méně zůstávám lidským broukem, a tím méně mám touhu si znovu pročítat Kafku. Naučil jsem se bídě a živoření. Naučil jsem se i luxusu, zvykl si na limuzíny, na exotické země i lidi, a na peníze. Naučil jsem se milovat i nenávidět.

Ale hlavně milovat. Československo, má láska.

Po devateru řemesel nepřichází bída. Po devateru řemesel přichází řemeslo desáté. Masaryk říkal: "Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem." Dodal bych jen, že čím více umíš, čím víc znáš, čím více chápeš, tím více jsi člověkem.

Národ se může učit. I národ se může stát bytostí, uceleným, učícím organismem. Musí však zavrhnout marxistickou dělbu práce (obzvláště tu "rozvinutou"), musí zavrhnout technokratickou specializaci: musí se učit do šířky, nejen do hloubky.

Jeden z problému našeho života je, že experti a lidé úzce specializovaní, jednokolejní a jednostranní, mluví hlasitě do věcí obecných a do věcí celku – tedy do věcí, kterým nerozumí a které daleko přesahují jejich prokázané kompetence. Neměli ani čas, ani odhodlání, ba ani podmínky se učit.

Čím užší je vzdělání, expertíza a specializace jedince, tím spíše bude cítit potřebu mluvit do věcí, kterým nerozumí. Není to absurdní?

Ještě však není pozdě. Není pozdě budovat stát, založený na znalostech, na vědění, na umění a na celosti lidských bytostí, na celosti národa.

Znalostmi a věděním nemíním našprtané poučky z učebnic a jiných textů. Vědět něco, neznamená si jen něco přečíst, něco slyšet nebo něco napsat.

Vědět jak podojit krávu, znamená vrátit se z chléva s žejdlíkem zpěněného, ještě teplého mléka. Vědění není recitace slov a pravidel popisující dojení krávy. Jediným důkazem vědění je čin, výsledek či dosažení cíle.
Důkazem znalosti, jak řídit stát, je pouze skutečné zvýšení skutečné prosperity většiny lidí. Nestačí jen mluvit, řečnit a recitovat. Nestačí manipulovat statistiky a mluvit s plnými ústy bezvýznamných čísel. Není to slušné. Lidé a jen lidé sami jsou schopní a kvalifikovaní, aby rozhodli, zda je či není větší prosperita – důkaz to lepšího řízení státu.

Máme se dnes lépe než před rokem? Ne? Tak pryč s nimi, neumí. Umí mluvit, to snad. Ale vrátit se s žejdlíkem zpěněného mléka, to je něco jiného. Za to se všude platí a bude platit – i tedy v Československu. A brzy. Ještě je čas.

Československo, má láska, je již přes půl století ovládáno barbary slova, polovzdělanci činu, specialisty, manipulátory, samozvanci a malými lidmi. U moci jsou tedy lidé bezmocní, i když ne ještě bez moci.

Je tedy na čase začít, je na čase začít dorůstat do lidských bytostí, do lidského státu – do našeho státu.

prosinec 1990


ZACATEK KNIHY
VYDAVATELSTVÍ ALTERNATIVY: WWW.SPOLUPRACE.CZ
BESEDA K OSOBE M.Z.
PRISPEVKY DO BESEDY

dosud jsou zařazeny jen kapitoly označené tučně

Milan Zelený: Ještě je čas

KAPITOLA 1
Proč jsem (opět)
v opozici?
KAPITOLA 2

První vážné varování
KAPITOLA 3

Co se budeme ptát
KAPITOLA 4
Vezmime vládu do svojich rúk
KAPITOLA 5
Dnešní stav překonává krizi 30. let
KAPITOLA 6

Vlastnické vztahy
KAPITOLA 7
Prohlášení ke krizi čs. hospodářství
KAPITOLA 8
O privatizaci: K hospodářské obnově
KAPITOLA 9
Scénář: Námezdní hospodářství, chudoba a stagnace?
KAPITOLA 10

Dejme zaměstnancům šanci stát se podnikateli
KAPITOLA 11

Ekonomický bus do propasti: Je pozdě?
KAPITOLA 12
Privatizace nemůže být bezduchou parcelací
KAPITOLA 13

Fenomén Slušovice
KAPITOLA 14
Bezradnost nad reformami v bývalé NDR
KAPITOLA 15

Nesmíme se dát
KAPITOLA 16
Malá privatizace: Jsme opravdu tak naivní?
KAPITOLA 17

Nežít ve lži
KAPITOLA 18
Náčrt realistického přechodu k tržnímu hospodářství
KAPITOLA 19
Quo vadis, ministerští ekonomové?
KAPITOLA 20

Liberalizací proti monopolům?
KAPITOLA 21

Experimen s lidmi
KAPITOLA 22
Jak dlouho ještě ? K postupu vládnoucí garnitury
KAPITOLA 23
O vztahu podnikové a obecní samosprávy
KAPITOLA 24
Iný kraj - iný mrav: O pretrvávaní komunist. myslenia
KAPITOLA 25

O reformě v ČSFR
KAPITOLA 26
Komedie plná omylů aneb levice a pravice v ČSFR
KAPITOLA 27

Československo - má láska
HOME ZELENY

xxx


HOME ZVON

DARIUS.CZ
CLANKY JINYCH AUTORU
ARCHIV CLANKU
HOME MIL. ZELENY

xxx
AGENTURA NIKOLA

NAPIŠTE REDAKCI